Barevný, dekadentní, bizarní a rozverný sedmdesátkový večírek. Chlebíčky a zlatý Bols. Spousta alkoholu. Umělci a umění. Polonahé múzy. Fotografování a pózování. Recesistické kousky. Nekonečné intelektuální i politické diskuze. Vyprávění historek. Mentální onanie. Ale také donášení. Sepisování hlášení. Konfrontace s operativním důstojníkem. Výslechy. Udávání. Podepisování. Vázací akt. Strach. Revolta. Ohýbání charakterů. Ohýbání slov. Nenápadné měkké zlo.

Hra je napsána pro 20 postav. Každá z nich dostane svou unikátní osobní historii a bližší vztahy na alespoň dvě další postavy. To, jak se jejich příběh nakonec vyvine, záleží na interpretaci a rozhodnutích jednotlivých hráčů a hráček.

Poprvé bude hra uvedena v říjnu 2026 v centru Brna během dvou po sobě jdoucích víkendů – 9.–11. října 2026 a 16.–18. října 2026. Přihlašování na tyto první dva běhy bude spuštěno na konci března 2026.

Génie noci se odehrávají někdy kolem roku 1972 v Československu. Jejich kulisu ale tvoří jak normalizační šeď, tak surrealistická barevnost a dychtivost nespoutaných večírků. Uzavírající se komunita na křižovatce mezi vstupem do disentu a návratem do bezpečné náruče konformity má jen několik zábav: alkohol a sex mezi nimi hrají důležitou roli. A udávání ještě větší…

Génie noci je dramatický obsahový larp pro deset dvojic. První z dvojice je reálný člověk, druhý jeho… sen? Chiméra? Stín? Obsese? Černé svědomí? Halucinace?

První z dvojice tedy dostane postavu z „reálného světa“ a k ní také náležející zápletky a vztahy. Jak jsme řekli, tento charakter je ve vztahu k druhé postavě cosi jako tvůrce. Druhý ze dvojice totiž představuje cosi jako výtvor tohoto svého autora – u někoho má podobu vysněné ideální lásky, u dalšího vypadá jako jeho odvážnější alter ego, a u jiného jako obávaná nemesis, kterou se snaží zkrotit nebo třeba noční můra, které podléhá. Tyto „výtvory“ mají rovněž plnohodnotný charakter, příběh, minulost, zápletky a vztahy. Tvůrce a výtvor bude mít vůči sobě různě proměnlivé mocenské dynamiky a jejich vztah se může změnit.

Všechny postavy hry jsou fiktivní, ale mají často i více reálných předobrazů.

Medailonky najdete zde Postavy

Na hru je nutné dorazit v pátek do 17 hodin. V 18 hodin začínají workshopy a hra končí v sobotu cca ve 21 hodin epilogem. Poté následuje afterparty.

Řečí čísel dostanete během každého uvedení minimálně: 12 hodin samotné hry, 4–5 hodin věnovaných workshopům, cca 8–9 hodin spánku (spí se přes noc) a další tři neherní hodiny na hráčskou přípravu a jídlo.

Génie noci se odehrávají v proudu nekonečně zábavných a nekonečně ubíjejících večírků. Mají celkem tři části. Do první vstupujeme v pátek už ve 20 hodin, tedy poměrně zostra po dvou hodinách úvodních workshopů. Tato první fáze trvá nejdéle do hodiny po půlnoci. Poté následuje spánek, jídlo a druhé kolo workshopů: prostor pro dotváření vztahů mezi autorstvem a jejich stíny i mezi hráčstvem navzájem. Druhá fáze hry promění výchozí situaci postav. Třetí fáze bude jakýmsi epilogem jejich příběhů.

Genie noci nejsou orgie, ani přehlídkou nostalgie, ani snahou vyřknout jasný soud nad problematikou komunistického režimu v Československu. Chceme prozkoumat situaci světa po silném negativním zlomu, po ztrátě nadějí a iluzí, kdy ještě není naprosto jasné, jak bude nastupující režim vypadat – kdo bude nepřítel, jak silné budou represe a co se dá a nebo nedá uhrát. Nebudeme zkoumat dějinné události, ale spíš vztah k sobě, k době, k ostatním. Co všechno jsem ochotný udělat pro to, abych měl takový život jaký chci? A jaký život chci? Co jsou věci, které po změně poměrů dávají smysl – a co smysl ztratilo? Nebude potřeba studovat historické reálie. Kdo se do nich dobrovolně ponoří, přidá si k příběhům další vrstvu, která ale není nezbytná pro plný zážitek ze hry.

Na druhou stranu, pokud budete chápat základní události soudobých českých dějin, bude to zajímavější. Jak na tom jste si můžete ověřit v testíku inspirovaném Kapesním průvodcem inteligentní ženy po vlastním osudu od Pavla Tigrida - najdete ho zde: https://opackohistorie.netlify.app/

Larp (z anglického „Live Action Role Play“ tedy „hraní rolí naživo“) je rolová hra, ve které účastníci dostanou předpřipravené postavy a ve vymezeném čase odehrávají jejich příběh – a to jak díky interakcím mezi sebou, tak reagováním na prostředí vytvořeném organizátory. Pro hraní rolí nejsou vyžadovány žádné herecké výkony, ne larpu nejsou přítomni žádní diváci, pouze účastníci nebo organizátoři či představitelé vedlejších postav. V larpu hráči improvizují na základě své představy o postavě a příběhu, nejsou zde žádné scénáře k naučení. Platí pravidlo, že hráč není postava, a tedy jeho chování ve hře je dané logikou role, ale nemusí se shodovat s jeho vlastními názory nebo preferencemi.

Prošla chladným režimem dětských domovů, i proto se vždy, romanticky a vášnivě, potřebovala upínat na nejbližší bytost, která jí dá pocit lásky, péče a zájmu – ať už to byla kamarádka v domově nebo učitel na konzervatoři. Její romské kořeny jí v uměleckém prostředí naštěstí dveře nezavírají – zpívá s televizním orchestrem v socialistických estrádách, ale píše a zpívá i vlastní syrově poetické texty. Vypadá to, že jí chybí sebeúcta, že rezignovala na to, že ji ostatní vidí jen jako svůdnou exotickou krásku. Možná ale jen ještě nezačala přemýšlet, co od života a ostatních doopravdy chce.

Manželka anglického diplomata a spolumajitelka umělecké galerie v Londýně. Žije si nekonvenčně a po svém, netají se ani tím, že navazuje milostné vztahy s ženami. Dětství strávila v Praze, před nacistickým režimem ale včas odešla do Palestiny – i proto narozdíl od své židovské rodiny válku přežila. Má spoustu užitečných kontaktů a své vlastní obchodní i osobní zájmy. A samozřejmě nějaké ty nevyřízené účty a noční můry.

Prošla si obdobím budovatelské poezie, euforií pražského jara i kocovinou po okupaci v srpnu 1968. Z pozice knižní redaktorky se propadla až k uklízení kanceláří, když její druhý manžel a otec dvou z jejích tří dětí emigroval s jednou ze svých milenek na západ. Ona se teď protlouká, jak se dá. Snaží se působit jako holka do nepohody, ale pomalu se propadá do hořkosti a beznaděje. Nerada by se s tím smířila, vždyť možností, jak se vrátit, ještě několik zbylo. Je řešením nový vlivný milenec, pokorná sebekritika nebo třeba emigrace?

Helenina kamarádka ještě ze Souboru Julia Fučíka je manželkou nového předsedy Svazu českých spisovatelů a s režimem nemá stejně jako on nejmenší problém. Coby šéfka dětské redakce Československého rozhlasu může svým přátelům, kteří se ocitli „v nemilosti“, sem tam přihrát nějakou placenou práci – i když podepsaná pod ní bude ona. Ten pocit důležitosti jí baví – i to, že jsou jí ostatní chtě nechtě velmi zavázaní a vděční. Vlastně disponuje docela velkou mocí, byť jen v tom svém malém osobním ZOO. Co s tím udělá? To ještě uvidí.

Dítě bývalých komunistických prominentů a později muklů odsouzených v politických procesech 50. let. Jonáš se naučil nevyčnívat a počítat s nejhoršími variantami. I když pracuje jako úředník, vedle toho sem tam překládá z angličtiny. V poslední době se sblížil s kolegyní, ale neví, zda jí ten zájem může skutečně věřit. Co když ji na něj nasadila StB? A bude si tuhle otázku klást celý život u každého, kdo vstoupí do jeho života? Nebyl by šťastnější na Západě? Nedávno dostal docela zajímavou nabídku...

Nová kolegyně z úřadu je Jonášova dávná láska ještě z gymnáziálních dob. Vypadá jako křehká bytost zadupaná dominantním manželem, možná také těžce snáší i deziluzi, která přišla v osmašedesátém spolu s okupačními vojsky. O politice ale skoro nemluví. A spíš jen poslouchá, co jí vypráví on. Sem tam něco naznačí, ale nikdy neřekne vše, co si myslí. Někdy dává Jonášovi jisté naděje, jindy si drží odstup. Důvod zná jen ona. A možná i někdo další.

Živí se jako fotograf na volné noze, i když to občas znamená pracovat pro bulvár a pořizovat další a další zbytečné snímky celebrit. Československo jeho rodině kdysi převrátilo život vzhůru nohama a on neví, jestli je tento návrat forma terapie nebo výzva k zúčtování. On sám žije ve vlastním světě barevných queer večírků, kontroverzí, umění, hudby a opojení a „apely doby nebo svědomí„ vnímá tak trochu rozostřeně. Na většinu potíží si vybudoval specifický obranný mechanismus. Přináší mu ale ještě pořád úlevu, nebo už to začíná být poněkud sebedestruktivní?

Jerry je jak Kevinovo dvojče a nikdo přesně neví, jestli je to skutečně jeho sestra nebo si jen tak říkají. Každopádně Jerry nad ním drží ochrannou ruku. Dokáže ho zklidnit i nakopnout, když neví, kam dál. Nezaváhá, když ji napadne nějaká šílenost a fantazii má opravdu velkou. Sice není fotografka, ale dost často s Kevinem diskutuje o jeho fotografiích – hlavně o tématech, která zachycuje. Jen díky Jerry se Kevin dostal do extravagantních queer klubů. Jerry totiž žije na maximum. A Kevin se s ní snaží udržet krok.

Dříve ambiciózní žena, která se po hvězdné fotografické a novinářské kariéře stáhla do ústraní. Dnes vede se synem hospodu ve Walesu a píše kuchařky. Říkala si, že je takhle spokojená... ale některé nabídky se zkrátka neodmítají. A tak se po boku literárního agenta J. T. Barnetta vrací do Československa, kde kdysi nechala kus sebe. Oživením minulosti riskuje, že znovu rozjitří rány, které pod povrchem stále hnisají. Čeká ji nebezpečná hra s ohněm a ona bude muset být opatrná, aby ji tentokrát nepohltil docela.

Sebejistý a okouzlující literární agent s vazbami na filmový průmysl přijíždí z dalekých Spojených států do Československa s jasným plánem. Velice se zajímá o místní umělce a možnosti navázání spolupráce. Přece jen zde budou tací, se kterými rád probere možné koprodukční natáčení v barrandovských studiích. Bude klíčovou osobou pro mnoho z návštěvníků oslavy – přece jen tak vzácný host se nevidí každý den, který řadě návštěvníků bude mít co nabídnout.

Redaktorka a scénáristka. Protekce rodiny prorežimních prominentů jí otevřela dveře na FAMU, do nakladatelství a nedávno jí umožnila dostat se do vedení tvůrčí skupiny. Vždy snila o zářné umělecké kariéře, o velkém úspěchu. Na svém velkém díle pracuje, ale zatím se jí nepodařilo ho dokončit. Svírají ji úzkosti a umělecký blok. Přichází proto na večírek hledat inspiraci a možná i někoho, kdo ji konečně pochopí.

Laskavá a pozorná Irena je typ člověka, kterému se lidé přirozeně otevřou a svěřují. Pracuje v televizi jako asistentka Marie, kterou považuje za velice talentovanou umělkyni. A i když zvenku může působit nevýrazně, uvnitř skrývá bouřlivé emoce, které pomalu, ale jistě vyvěrají na povrch.

Filmový režisér, který si umí téměř každého otočit kolem prstu – ať už jde o ženy nebo producenty. Je známý svým bonvivánským, donjuanským životem a o krásné milenky nemá nouzi. Roman se vždy uměl prodat, v místnosti ho nikdy nelze přehlédnout. Představoval si ale, že v jeho věku už bude někde úplně jinde. Režim mu čím dál více svazuje ruce. Na večírku bude hledat nové kontakty, inspiraci a možná i něco víc. Osobní krédo: Nikdo vám nemůže dát víc, než vám já můžu slíbit.

Krásná a ambiciózní kostýmní výtvarnice a scénografka. Simona ví, co chce, a tvrdě si za tím jde. A vypadá to, že jí to zatím docela vychází. V 60. letech se díky stáži dostala i na Expo v Montrealu a domů si odvezla mnoho cenných kontaktů. A přirozeně pochytila francouzskou eleganci. Je si jistá sama sebou a má za to, že muž by ji jen stahoval dolů. Na oslavě chce kromě zábavy navázat i nové pracovní kontakty. Otázka je, jestli se přece jen nenechá někým rozptýlit.

Okouzlující hostitel pověstných večírků, které cíleně a vědomě ignorují vnější realitu budovaného socialismu. Díky britské manželce a zděděnému majetku v zahraničí má dostatek prostředků, aby byl na režimu víceméně nezávislý. Shromažďuje kolem sebe zajímavé osobnosti z kulturní scény, diplomaty i významné zahraniční návštěvníky Prahy. Jeho osudy jsou přitom stejně neuvěřitelné jako jeho šarm: syn světoznámého malíře strávil dětství v USA, studoval na Sorboně, působil jako válečný zpravodaj, ale odsoudili ho také jako politického vězně. Udělá cokoliv, aby mohl žít po svém, navzdory tomu, co se děje kolem.

Inteligentní, sarkastická a schopná Magdalena přišla do Prahy studovat dějiny umění. Když ji kamarádka přivedla na Viktorův večírek, do fascinující atmosféry i do Viktora se na první pohled zamilovala. A už s ním zůstala. Je talentovaná malířka, ale zatím převážně restauruje díla Viktorova otce. A také se stará o chod domu – včetně výběru dívek, které se večírků účastní. Zajišťuje, aby jich bylo vždycky dost, a díky tomu si může pohlídat, aby se u Viktora neusadila nějaká mladší verze jí samotné. S Viktorem jsou spolu přes deset let, ale monogamii rozhodně nepěstují: jen s tím rozdílem, že Viktor vystavuje své milenky veřejně a ona si své milence pěstuje velmi diskrétně.

Jeho cesta z Valašska do Prahy vedla od nadšeného baťováka přes neméně zapáleného stalinistu, dále reformního komunistu až k hlasu okupovaného Československa. Milan ale není kariérista nebo převlékač kabátů, on vždy celou svou bytostí věří tomu, za co bojuje – a bojuje za pravdu. Jen se ta pravda příliš rychle proměňuje k nepoznání. Ať pracoval jako scenárista, psal básně nebo vedl soubor lidových tanců, vždycky dokázal strhnout davy. Není možná tak talentovaný, jak si myslí, ale má dar, který talent často převáží: dokáže nadchnout, přesvědčit a okouzlit.

Syn z prominentní pražské rodiny, které únor 1948 vzal majetek i perspektivu. Neměl nárok ani na maturitu, a tak se vyučil chemickým laborantem. Po vojně nastoupil do divadla jako kulisák a právě tam se spřátelil s Milanem. Politická situace se postupně uvolňovala a díky tomu začali psát společně. Nyní je Milanovým dramaturgem jak v divadle, tak ve filmu. Působí jako nesmělý introvert, ale nechybí mu rozhodnost a morální zásady. Kdyby ale na chvíli přestal být tím slušňákem, kterému kolegové vždy odloudí zajímavé dívky, rozhodně by se nezlobil.

Herecká hvězda, která to z Banské Bystrice dotáhla až do Prahy. Jako mladinká kráska zářila v budovatelských kouscích, ale v těch koneckonců hráli všichni. Režiséři nové filmové vlny konečně rozvinuli její velký potenciál, přišly i velké charakterní role na divadle. Diváci milují její křehkost a nádech tajemství, ale ona za vším tím leskem skrývá bolest a pocit viny. Od svých démonů se utíká k práci, jen ta jí dává smysl. Jistou úlevu také nachází na terapiích u psychiatra Josefa Vondráčka.

Vycházející hvězda československé psychiatrie a průkopník výzkumu psychedelik je diskrétní, charismatický a mimořádně vnímavý terapeut, což jeho pacienti oceňují. Snad proto se jeho ordinace stala útočištěm pro umělce a bohémy. Občas do nich vidí víc, než by bylo pro obě strany zdravé, ale léky předepisuje štědře a bez zbytečných řečí, protože dobře ví, že magie zlatých šedesátých je založená na fermetrazinu, barbiturátech a chlastu.

Génie noci budou mít v roce 2026 dvě uvedení, a to v termínech 9.–11. 10. a 16.–18. 10. 2026. Hráčstvo přijíždí v pátek do 17. hodiny, předherní workshopy začínají v 18 hodin a hra končí v sobotu v pozdějších večerních hodinách.

Hra se odehrává v centru Brna – především v unikátním literárním salonu Rezidence Kaprál, v brněnské Káznici a částečně i v exteriérech. Ubytování hráčstva je zajištěno nedaleko lokace hry ve skautské klubovně.

Poplatek za účast na hře je stanoven na 2 800 Kč – v této částce je zahrnutý nocleh ve společném prostoru i jídlo a pití během hlavních částí hry a workshopů.

Storno podmínky Po termínu zaplacení je storno poplatek 10 % uhrazeného účastnického poplatku. Při odhlášení 3 měsíce před hrou je storno poplatek 50 % uhrazeného účastnického poplatku, při stornu 1 měsíc před hrou 100 % uhrazeného účastnického poplatku. Pokud je na odhlášené místo nalezen platící účastník, lze vrátit i částku převyšující storno poplatek, maximálně však do výše 90 % uhrazeného účastnického poplatku.

Před přihlášením vám doporučujeme přečíst si náš DESIGN DOKUMENT. Dočtete se zde o tom, jak hra funguje, co od ní čekat a všechny ostatní praktické i herní informace.

Je zajištěno od pátku do neděle ve skautské klubovně nedaleko hlavních lokací hry. Hráčstvo si musí přivézt vlastní karimatky a spacáky – spí se dohromady ve třech místnostech na podlaze pokryté kobercem. Klubovna disponuje toaletou a kuchyňkou. Jde o neherní prostor a platí zde pravidla pro tento typ ubytovacích zařízení (ve zkratce: zákaz konzumace alkoholu nebo jiných omamných látek, zákaz kouření v objektu a jeho nejbližším okolí).

Tým larpu zajišťuje tematické občerstvení a pití na bytových večírcích během hry (tedy v pátek večer a v sobotu odpoledne) a neherní brunch v sobotu dopoledne. Během páteční noci, tedy mezi 22:00 až 01:00 bude hra probíhat v nedalekém baru či v exteriérech blízkých Rezidenci Kaprál – tam si účastnictvo svou případnou útratu hradí samo. Herní alkohol podávaný na bytových večírcích bude pro hráčstvo jak ve variantě nealkoholické, tak ve formě zředěného vína nebo jen lehce alkoholických drinků.

Kostýmy do hry si zajišťuje účastnictvo samo. Jde vesměs o módu 70. let – džíny, košile, roláky, saka, sukně, halenky, šaty a svetříky československé provenience, z tuzexu či ze západu. Pro inspiraci vytvoříme nástěnku na Pinterestu.

Součástí kostýmu by mělo být i odpovídající spodní prádlo – nátělník pro muže (volitelně) a kombiné / košilka / podprsenka pro ženy. Svlékat se na hře lze pouze do těchto spodních vrstev – ne více. Organizátoři připravují pouze speciální kostýmové doplňky a rekvizity, které budou k dispozici na večírcích.

Dali jsme dohromady kostýmový manuál - najdete ho tady v odkazu

Nahotu ztvárňujeme jen do úrovně spodního prádla. Intimita je odehrána pouze zástupnými mechanikami – maximální hranice jsou polibky a objímání.

Postavy na hře zažívají intenzivní emocionální situace a psychický diskomfort podpořený represemi režimu i konzumací drog a alkoholu. Duševní a fyzické bezpečí hráčstva je pro nás ale prioritou. Během workshopů si probereme, jak hru hrát a užít si ji, jak vystoupit z nepříjemných herních situací a na koho se obrátit při problémech. Po celou dobu hry bude přítomen organizační tým, který bude poskytovat konzultace a případnou krizovou intervenci. Součástí týmu je i zdravotník.

Poučení z krizového vývoje
Philip Roth: Pražské orgie
Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
Zdena Salivarová: Osočení
Jan Pelc: ...a bude hůř
Daňa Horáková: O Pavlovi
Jan Zábrana: Celý život
Marek Švehla: Magor a jeho doba
Zemský ráj to na pohled 2009
Pouta (2009)
Volha 2023
Příběhy 20. století – normalizace
Faunovo velmi pozdní odpoledne 1983